Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ Lk 17,20-21

Milí přátelé v Kristu,
zdá se mi, že to je taková nejlidštější otázka: kdy přijde ten ráj, Boží království. Čas, kdy bude jen blaho, spravedlnost, láska… I každý křesťanský sbor tohle hledá – pro sebe jako jednotlivce i pro celek.
Je nám tak nějak jasné, že Boží království není „tu nebo tam“ – tedy že to není nějaké konkrétní uskupení – třeba sbor nebo stát, kam se mají všichni křesťani koukat dostat. Nebo které mají založit. A to výhradně z lidí, kteří splňují přísné parametry víry, naděje a lásky. Dějiny nás poučily, jak se lidem vedou pokusy o exkluzivní rajskou společnost.
Farizejové z minipříběhu, lidová středověká zbožnost a vlastně i my dnes – všichni máme pocit, že ta krásná doba „teprve bude“ a ještě k tomu „AŽ“.
První křesťané doufali, že se Božího království stihnou dožít. Ve středověku zlidověla představa, že až projdeme slzavým údolím tohoto světa, teprve pak se dostaneme do Božího království. Novověká společnost má zas za to, že ten blažený pokoj, ten rajský klid, kdy nebudu mít žádných dalších potřeb a žádostí a starostí, že ten klid nastane už zde na zemi. A divili byste se, mnozí v Boha nevěřící tomu věří. Říkají si: AŽ dokončím tuhle zakázku. AŽ se to zklidní. Tak nastane blaženost. Křesťané ještě třeba dodají: AŽ tu zavane Duch svatý tak, že si sem lidi z vesnice budou muset přinést vlastní židli.
Nebo si lidé myslí, že ráj ochutnají skrze druhého člověka – což je dobrá intuice, ale nepřesné provedení. Doufají, že až konečně najdou toho pravého partnera, co nemá tyhle a tyhle mouchy, bude to jen samá harmonie. No, může se to stát, ale většinou to je jinak. Nebo až přijde nový farář, nebudeme už mít žádné starosti a sbor začne růst. Jenže to bývá taky jinak. ostatně i já jsem obyčejná holka, co věří v Pána Boha.
Ježíš říká, že je to trochu jinak, než si představujeme. Boží království nebude. Ono UŽ JE. A dokonce mezi námi. Respektive, on je to překladatelský oříšek. Slova „entos hymón“ znamenají zároveň dvě věci – „mezi vámi“ i „ve vás“. Takže mezi námi JE a v nás JE. Vau…
Tak Boží království tady je. A co my? Jsme tady taky? Může to vypadat jako pitomá otázka. Ale já tady dost často nejsem. Většinou jsem někde v budoucnosti. To třeba řídím auto a přitom už zas sedím u počítače a dělám si přípravy do sboru. Nebo si mažu chleba a v hlavě mi běží fiktivní rozhovor, čeká mě totiž setkání s nepříjemným člověkem, docela se při tom rozčílím. Nebo jdu na statek a v hlavě už chystám fidlátka na práci a už řeším případné nastalé obtíže. A Boží království si se mnou je a já si toho ani nevšimnu. Jsem plná myšlenek, co by se mohlo udělat, shonu nebo strachů, nebo vzteků.
A tak se člověk za vším možným pachtí, doufá ve vysněnou krásnou klidnou budoucnost, a pak zjistí, že Boží království už tady je. Začne se rozhlížet kolem sebe. A najednou vidí – svět, lidi, věci, prostředí… Najednou vnímá, čeho je součástí. A možná že nakonec ho pozná. Ono je mezi námi, ale musí se i hledat „Hledejte především Boží království…“ a nemůžeme si ho posunout na zítra odpoledne nebo naplánovat na čtvrtek večer. Při tom hledání asi potřebujeme občas něco ztratit. Třeba pocit, že máme nárok mít se dobře, netrpět a složit si život jen příjemností. Radost i bolest jsou součástí světa, poznáváme skrze ně život i sebe a Boží království. Musíme být TEĎ a TADY, se vším všudy, abychom byli v něm, abychom ho zažili. Protože ono JE. Musíme být přítomní, co jen to jde. V radostech i starostech. V neděli i všední den. A chceme-li mít sbor, tak i ve sboru BÝT NAPLNO. Ono se to řekne, buď tady. Ale zkuste si to, třeba hodinku, dvě. My to moc neumíme. Ale dá se to učit.
Jak ho ale poznáme? Věřte mi, že poznáte.
Jeden malíř nakreslil obraz „Místo, kde je Bůh“. Chtěla jsem ho promítnout, ale pokusím se o reprodukci (namaluji obraz). Takhle nějak vypadá. Dokážu si představit, jak lidi stojí před tímto obrazem v galerii a říkají si: „Hm, dobrý, tak kde teda je?“ A to dítě z pohádky Císařovy nové ša

ty by nejspíš vykřiklo: „Vždyť je to jen kruh.“
Ale pro mě má ten obraz velikou sílu.
Odkud je to světlo, které prozařuje naše dny?…
Co je tím světlem, které z některých lidí září a které pomáhá druhým lidem? …
Uprostřed zlatého kruhu je prázdné místo. Může být naplněno. Můžu si tam stoupnout třeba já nebo vy. Okolo nás bude zář. Září z nás Boží světlo, ta záře života. Krásné podobenství o místě, kde je Bůh.
Jakoby ten malíř namaloval, když četl: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“
Když je, tak to poznáme, i když tomu tak neříkáme.
1)Poznáme to, protože září. Poznáme ho podle láskyplných vztahů, podle smíchu, podle toho, že o sobě lidi vědí, že vědí o tom, co je třeba ve vesnici, kde žijí, že si pomáhají a myslí na sebe, podle modlitby, že lidi mají možnost uplatnit svá (malá) nadání, že informace proudí, že nás baví chodit na bohoslužby, že máme chuť se setkávat, že se nestydíme pozvat lidi mezi sebe, protože je nám spolu fajn a něco nám to dává, že nejsme jen pro sebe, a kdo mezi nás přijde, tak se necítí jako outsider. To už zažíváme něco z Božího království.
2)Možná máte něco, co rádi děláte, co vás hodně baví, naprosto vás vtahuje. Tak to je taky ono, to už zažíváte Boží království.
3)Boží království se neukazuje jen v „příjemných věcech.“ Třeba poznání pravdy může být bolestné, přesto ale stojí za to, přinese nám do života něco dobrého.
Zdá se vám to všechno úplně obyčejné? No jo. Možná je Boží království ta nejobyčejnější věc, co se může dít. Škoda ovšem, že ji neprožíváme častěji 🙂
Člověk někdy napadá, že některé naše sbory prochází spíš žalmistovým údolím smrti než Ježíšovým Božím královstvím. Ale Starý zákon říká, že i údolím smrti s námi jde Bůh. A Nový nám zas říká, že jsou zajímavější věci než strach. Můžeme žít tak, jak jsme a zachytávat tolik Božího požehnání, kolik se do nás vejde. Nebo jinými slovy, užít si ještě legrace, Božího království teď a tady. Budoucnost přece začíná právě TEĎ a záleží i na nás. … Amen.

Kázání u příležitosti uvedení do služby Marie Jüptner Medkové, 4.11.2018