POPELEČNÍ STŘEDOU ZAČÍNÁ 40 DNÍ POSTNÍHO OBDOBÍ…

Prach jsi a v prach se navrátíš. (Genesis 3,19)

Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. (Mk 1,15)

Obraťte se od hříchu a buďte věrni Kristu.

Postní doba je příležitostí pro to, abychom si jako jednotlivci i jako společenství připomínali své místo v životě. Jsme součástí Božího stvoření. Máme stvořená těla. Vzácná ale také křehká. Všelijak omezená a smrtelná. Ale přitom jsme zváni na cestu za Ježíšem. Jsme zváni, abychom se stali poutníky a přidali se k tomu, jehož tělo bylo ukřižováno, ale který byl vzkříšen a vydal se cestou života.

I. Zastavení

Genesis 1: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (…) ¹⁷ Bůh viděl, že to je dobré.

Rozhlédněte se kolem sebe. Prohlédněte si v klidu zem, na níž stojíte, stromy, rostliny, kameny… nebo třeba kameny, z nichž jsou postaveny okolní budovy. Zvedněte oči k nebi, večer uvidíte hvězdy. Jsou tam i ve dne, ale světlo slunce je tak silné, že je zrovna nevidíme….

Celý vesmír je stvořen z podobných částic a prvků, ze stejných atomů a molekul… z prachu. Hvězdy, rostliny, hory… A každý z nás.

Žalm 121, 1-2

Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?

² Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

Bože, náš Pane, utkal jsi z atomů hvězdy a planety, utvořil jsi zem, na které stojíme, z temnoty dáváš povstat životu, a také nás jsi vytvořil, prach z prachu země. Pamatujeme, že jsme prach, za tvé stvoření děkujeme. Za dar života tě chválíme. Amen.

Dnes je Popeleční středa. Začíná 40 dní postní doby před Velikonocemi. 40 je číslo přípravy, čekání a očekávání. Ve starém Zákoně stráví Izraelci 40 dní na poušti než jsou připraveni vkročit do zaslíbené země a 40 dní se Ježíš připravuje na své veřejné vystoupení.

Je to čas omezování, uvědomování si vlastních hranic a slabosti. Je to čas opouštění a odpuštění. Je to čas ticha. Jdeme dál, hloub, do sebe, ze sebe.

Postní kalendář můžete vytisknout, odpočítávat čas, užít ho podle svého uvážení.

„Z Božího dopuštění na nás nepřítel vypustil svou jedovatou a smrtelnou nákazu. Budu se tedy modlit, aby nás Bůh před ní milostivě ochránil. A potom budu čistit vzduch vykuřováním, budu podávat a přijímat léky, budu se vyhýbat osobám a místům, kde nejsem potřeba, abych sám nepřišel k úhoně a abych nenakazil mnoho dalších a nezapříčinil tak svou nedbalostí jejich smrt. Ovšem, chce-li si mě Bůh vzít k sobě, najde si mě. Udělám ale, co jsem udělat měl, a nebudu vinen smrtí svou ani druhých. Bude-li mne ovšem potřebovat můj bližní, nebudu se vyhýbat místu ani osobám, ale ochotně půjdu a pomohu.“

Dr. Martin Luther, Luthers Werke, Band 5, Seite 334f (překlad je převzat z knihy N.T.Wrighta, Bůh v karanténě)

Děkujeme panu E. Schwarzbachovi za laskavé dohledání originálního textu: