II. zastavení
Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.
Genesis 2:4-9 4 Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5 nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. 6 Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. 7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. 8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. 9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
Ve jméně toho stvoření, které je tu česky nazváno „člověk“ (adam) zní v původním hebrejském textu slovo zem, prach… Člověk, to je už podle jména „stvoření z hlíny, z prachu“ – zemák, prašník, hlíněnka. Zkuste si text přečíst s tímto vědomím
Rozhlédněte se a všímejte si malých detailů kolem vás. Pozorujte žilnatinu listů, strukturu kůry, rozdíly mezi jednotlivými kameny… Jen se podívejte na pestrost stvoření.
To vše je stvořené z Boží lásky. Požehnané a dobré.
A nyní se podívejte na své ruce; pevně se rozkročte anebo usaďte a poděkujte Bohu, že vás stvořil právě takové, jaké vás stvořil.
Žalm 139
13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen,
obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.
Bože, náš Pane,
Ty jsi nás stvořil prach z prachu,
Ty jsi nás stvořil z lásky a pro lásku.
Pamatujeme, že jsme prach.
Pamatujeme, že jsme milováni.
Za tvé stvoření děkujeme.
Za dar života tě chválíme.
Tvou lásku přijímáme.