Pane, Ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu stará.

Chraň mě před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říct.

Zbav mě velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.

Nauč mě, abych byla uvážlivá a ochotná pomáhat, ale abych přitom nevrtala a neporučníkovala.

Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat, ale Ty, Pane, víš, že bych si ráda udržela pár svých přátel.

Nauč mne, abych dovedla mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.

Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.

Také se neodvažuji prosit o lepší paměť – ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje
s jejich pamětí.

Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.

Drž mě, abych byla, jak jen možno, laskavá. Starý morous je korunní dílo ďáblovo.

Nauč mě v jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedla zmínit.

Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale Tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří.

Je mi tak, jako bych se musela rozloučit, nemohu zastavit čas.

Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.

Byla jsem pyšná na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám,

že již toho nejsem schopna. Byla bych směšná, kdybych s o to pokoušela.

Ale Ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla  jako orlovi.“

Dej mému srdci sílu, abych život přijala tak, jak jej Ty řídíš.

Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčná a připravená ke všemu, k čemu mě Ty ještě povoláš. 

A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.

Amen.