Archiv rubriky: O NAŠÍ VÍŘE

Pandemie: 500 let staré rady

„Z Božího dopuštění na nás nepřítel vypustil svou jedovatou a smrtelnou nákazu. Budu se tedy modlit, aby nás Bůh před ní milostivě ochránil. A potom budu čistit vzduch vykuřováním, budu podávat a přijímat léky, budu se vyhýbat osobám a místům, kde nejsem potřeba, abych sám nepřišel k úhoně a abych nenakazil mnoho dalších a nezapříčinil tak svou nedbalostí jejich smrt. Ovšem, chce-li si mě Bůh vzít k sobě, najde si mě. Udělám ale, co jsem udělat měl, a nebudu vinen smrtí svou ani druhých. Bude-li mne ovšem potřebovat můj bližní, nebudu se vyhýbat místu ani osobám, ale ochotně půjdu a pomohu.“

Dr. Martin Luther, Luthers Werke, Band 5, Seite 334f (překlad je převzat z knihy N.T.Wrighta, Bůh v karanténě)

Děkujeme panu E. Schwarzbachovi za laskavé dohledání originálního textu:

95 tezí Dr. Martina Luthera

Schlosskirche

Wittenberg, Sasko-Anhaltsko

  1. Když náš Pán a mistr Ježíš Kristus řekl: „Čiňte pokání,“ (Mt 4,17) chtěl, aby celý život věřícího byl pokáním.
  2. Těmto slovům nelze rozumět tak, že znamenala pokání svátostné, tj. vyznání (zpověď) a odpuštění udílených kněžími.
  3. Avšak neznamenají pouze vnitřní pokání, neboť není žádné vnitřní pokání bez různého vnějšího umrtvení těla.
  4. A tak trest za hřích trvá tak dlouho, jak dlouho trvá nenávist k sobě (to je skutečné vnitřní pokání), a pokračuje až do našeho vstupu do nebeského království.
  5. Papež nemá v úmyslu odpustit a nemůže odpustit žádné jiné tresty než ty, které udělil ze své vlastní autority nebo na základě kanonického práva.
  6. Papež nemůže odpustit žádnou vinu. Může jen vysvětlovat a ukazovat, že bylo Bohem odpuštěno. Může samozřejmě odpouštět vinu v případech týkajících se jeho posouzení. Pokud by někdo pohrdal odpuštěním v těchto případech, zůstala by vina celá neodpuštěna.
  7. Bůh neodpouští vinu nikomu, kdo se současně ve všech věcech nepokoří před knězem, Jeho zástupcem.
  8. Církevní ustanovení o pokání jsou vložena jen na živé. Nic podle nich nelze ukládat umírajícímu.
  9. Duch svatý v papeži je k nám vlídný, protože vždy dělá ve svých dekretech výjimku v případě smrti a nutnosti.
  10. Z nevědomosti a špatnosti jednají ti kněží, kteří pro umírající ponechávají církevní tresty v očistci.
  11. Názor, že církevní tresty mohou být přeměněny v tresty v očistci, je očividně koukol, který byl zaset, když biskupové spali. (Mt 13,25)
  12. V dřívějších dobách byly církevní tresty udíleny před a ne po rozhřešení k prokázání opravdovosti pokání.
  13. Umírající jsou smrtí osvobozeni od všech trestů, neboť již zemřeli církevním předpisům a dosáhli zproštění z jejich pravomoci.
  14. Nedostatečné zdraví ducha, tj. nedostatek lásky s sebou nutně přináší strach, který je tím větší, čím menší je láska.
  15. Tento strach a hrůza jsou dostatečné samy o sobě – nemluvě o jiných věcech – aby reprezentovaly trest očistce, protože to je velmi blízko hrůze zoufalství.
  16. Peklo, očistec a nebe lze rozlišit podobně jako zoufalství, téměř zoufalství a jistotu bezpečí.
  17. Zdá se, že u duší v očistci se snižuje hrůza a roste láska.
  18. Zdá se, že nelze dokázat ani rozumem ani Písmem, že duše v očistci nemají možnost získat zásluhy, tj. růst v lásce.
  19. Rovněž se zdá být neprokázané, že duše v očistci, nebo všechny z nich, jsou si jisté vlastní spásou, i když my si jisti jsme.
  20. Pokud tedy papež vyhlašuje „úplné odpuštění trestů“, nemyslí odpuštění všech trestů ale jen těch, které sám udělil.
  21. Hlasatelé odpustků tedy bloudí, pokud tvrdí, že papežské odpustky osvobozují a zachraňují člověka ode všech trestů.
  22. Papež tedy neodpouští duším v očistci žádné tresty, které si měly podle církevních ustanovení odpykat v tomto životě.
  23. Bylo-li by úplné odpuštění trestů vůbec možné udělit, pak pouze těm nejdokonalejším lidem, tj. velmi malému počtu.
  24. To nutně znamená, že většina lidí je klamána úplným a vychloubačným slibem odpuštění všech trestů.
  25. Moc, kterou má obecně papež nad očistcem, je stejná jako moc, kterou má biskup nebo kněz ve své diecézi nebo farnosti.
  26. Papež koná správně, pokud vyhlašuje odpuštění duším v očistci, ne však mocí klíčů, kterou ani nemá, ale na způsob přímluvy za ně.
  27. Pouze lidské učení hlásají ti, kteří prohlašují, že když cinkne peníz o dno truhlice, vyletí duše z očistce.
  28. Je jisté, že když cinkne peníz o dno pokladnice, vzroste lakota a žádostivost, ale výsledek přímluvné modlitby církve je jen v rukou Božích.
  29. Kdo ví, zda všechny duše v očistci chtějí být vykoupeny tak, jak známe z vyprávění o svatých Severinovi a Paschalovi.
  30. Nikdo si nemůže být jistý pravostí své lítosti, natož pak odpuštěním všech trestů.
  31. Tak vzácné jako opravdu kající se člověk jsou případy těch, kdo si opravdu kupují odpustky, tj. výjimečně vzácné.
  32. Ti, kteří si jsou jisti vlastní spásou na základě odpustkových listů, budou spolu se svými učiteli navěky zavrženi.
  33. Je nutné mít se na pozoru před těmi, kteří hlásají, že papežské odpustky jsou darem Božím, který lidem umožňuje usmíření s Ním.
  34. Neboť tyto odpustkové listy se týkají výhradně svátostného pokání ustanoveného lidmi.
  35. Ti, kteří hlásají, že lítost není nutná u těch, kteří chtějí vykoupit duši z očistce či získat zpovědní výhodu, kážou nekřesťanskou nauku.
  36. Každý opravdu kající se křesťan má nárok na úplné odpuštění trestů, a to i bez odpustkového listu.
  37. Každý opravdový křesťan, živý i mrtvý, má Bohem daný podíl na všech požehnáních a milosti Krista a církve, a to i bez odpustkového listu.
  38. Nicméně odpuštění a požehnání papeže nemají být v žádném případě přehlížena a v opovržení, protože jsou, jak jsem již řekl, vyhlášením Božího odpuštění.
  39. I pro nejvzdělanější teology je obtížné vychvalovat lidem spousty odpustků a současně kázat potřebu opravdové lítosti.
  40. Skutečná lítost vyhledává a miluje tresty za hříchy, avšak množství odpustků tyto tresty zvolňuje a vede lidi k nenávisti k nim – nebo alespoň vytváří podmínky k tomu, aby je nenáviděli.
  41. O papežských odpustcích je třeba kázat velmi obezřetně, aby lid neměl nesprávně za to, že je správné dávat jim přednost před ostatními dobrými skutky lásky.
  42. Křesťany je třeba učit, že papež v žádném případě nemá v úmyslu přirovnávat kupování odpustků ke skutkům milosti.
  43. Křesťany je třeba učit, že ten, kdo dává chudému nebo půjčuje potřebnému, koná lepší skutek než je kupování odpustků.
  44. Protože láska roste skutky lásky a člověk se stává lepším, avšak kupováním odpustků se člověk nestává lepším, ale pouze se částečně osvobozuje od trestů.
  45. Křesťany je třeba učit, že když někdo bez povšimnutí mine někoho v nouzi a pak věnuje své peníze na nákup odpuštění, nekupuje si odpustky od papeže ale rozhořčení od Boha.
  46. Křesťany je třeba učit, že pokud nemají více peněz, než potřebují pro své rodiny, nemají mrhat penězi na odpustky.
  47. Křesťany je třeba učit, že kupování odpustků je otázka svobodné vůle a ne přikázání.
  48. Křesťany je třeba učit, že papež potřebuje mnohem více jejich modlitby než peníze. Udílí-li tedy odpustky, žádá spíše o horlivé modlitby než peníze.
  49. Křesťany je třeba učit, že odpustky jsou užitečné pouze tehdy, když do nich nevkládají svoji důvěru, ale velmi škodlivé, pokud jejich vlivem ztrácejí bázeň z Boha.
  50. Křesťany je třeba učit, že kdyby papež věděl o vyděračství kazatelů odpustků, radši by připustil, aby se bazilika sv. Petra rozpadla v prach, než aby byla vybudována z kůže, masa a kostí jeho ovcí.
  51. Křesťany je třeba učit, že by bylo papežovo přání a povinnost prodat baziliku sv. Petra, aby dal peníze těm, ze kterých je pouliční prodavači odpustků vymámili.
  52. Je marné stavět svoji spásu na odpustcích, i kdyby jejich prodejci ba i papež sám ručili svou duší.
  53. Existují nepřátelé Boha a papeže, kteří v některých kostelech zakazují kázat slovo Boží, aby se v jiných mohlo kázat o odpustcích.
  54. Je páchána křivda Božímu slovu, pokud je v kázání stejná nebo dokonce větší část než jemu věnována odpustkům.
  55. Je jistě záměrem papeže, že pokud jsou odpustky, které jsou nedůležitou věcí, oslavovány jedním zvonem, procesím či mší, pak by Evangelium, které je jistě největší věcí, bylo kázáno stovkami zvonů, stovkami procesí a stovkami mší.
  56. „Poklady církve“, ze kterých papež uděluje odpustky, nejsou mezi lidmi dostatečně známé ani vysvětlené.
  57. To, že odpustky nejsou pokladem časným, je zřejmé, neboť mnoho jejich prodejců je dále nedistribuuje, ale shromažďuje je.
  58. „Poklady církve“, ze kterých papež odpustky udílí, nejsou ani zásluhy Krista a ani zásluhy svatých, protože ty stále i bez papeže působí vnitřnímu člověku milost a člověku vnějšímu kříž, smrt a peklo.
  59. Svatý Vavřinec říkal, že pokladem církve jsou její chudí, ale mluvil v souladu s tím, jak bylo Slovo používáno v jeho době.
  60. Bez unáhlení říkáme, že klíče církve, dané díky zásluhám Krista, jsou tím pokladem.
  61. Protože je jasné, že papežova moc je sama o sobě dostatečná k odpuštění v jemu vyhrazených případech.
  62. Skutečným pokladem církve je nejsvětější Evangelium slávy a milosti Boží.
  63. Avšak tento poklad je přirozeně nejodpornější, protože první dělá posledními. (Mt 20,16)
  64. Poklad odpustků je na druhou stranu maximálně přijatelný, protože poslední dělá prvními.
  65. Takže poklady evangelia jsou sítě, do kterých se dříve lovili vlastníci bohatství.
  66. Poklad odpustků jsou sítě, do kterých se nyní loví bohatství vlastníků.
  67. Odpustky, které jejich kazatelé označují za největší milost, jsou jí opravdu, dokud přinášejí zisk.
  68. Ve skutečnosti jsou však nejmenší milostí, jsou-li porovnány s milostí Boží a zbožností kříže.
  69. Biskupové a kněží jsou povinni přijímat s veškerou úctou prodejce papežských odpustků.
  70. Ale jsou ještě více povinni napínat uši a oči, aby tito muži nekázali své vlastní sny místo toho, čím byli pověřeni papežem.
  71. Nechť je proklet ten, kdo mluví proti pravdě o papežských odpustcích.
  72. Nechť je ale požehnán ten, kdo chrání před chtivostí a zvůlí prodavačů odpustků.
  73. Stejně jako papež spravedlivě hřímá proti každému, kdo škodí prodeji odpustků,
  74. Mnohem více bude hřímat proti každému, kdo používá odpustky jako záminku, aby uškodil svaté lásce a pravdě.
  75. Domnívat se, že odpustky jsou natolik mocné, že by přinesly odpuštění i tomu, kdo by spáchal nemožné a poskvrnil matku Boží, je bláznovství.
  76. My naopak říkáme, že papežské odpustky nejsou s to odstranit vinu ani za lehké hříchy.
  77. Říkat, že i kdyby sám svatý Petr byl dnes papežem, nemohl by udělit větší milosti, je rouhání proti svatému Petru i papeži.
  78. My naopak říkáme, že dnešní i jakýkoli jiný papež má k dispozici mnohem větší milosti: Evangelium, duchovní síly, dar uzdravování atd., jak je psáno. (1Kor 12,28)
  79. Říkat, že kříž ozdobený papežským erbem, který je používán prodejci odpustků, je co do hodnoty stejný jako Kristův kříž, je rouhání.
  80. Biskupové, kněží a teologové, kteří dovolí, aby se taková věc šířila mezi lidmi, budou se z toho muset zodpovídat.
  81. Takové nespoutané kázání odpuštění dělá i pro učené muže obtížným uchránit posvátnou úctu, která náleží papeži, před pošpiněním a oprávněnými dotazy laiků.
  82. Jako je: „Proč papež nevyprázdní pro svatou lásku a zoufalou potřebu duší očistec, když osvobozuje nekonečné množství duší kvůli mizerným penězům, za které staví kostel?“ První důvod by byl nanejvýš spravedlivý, druhý je pak nanejvýš banální.
  83. A dále: „Proč se mají konat pohřební mše a mše při výročí úmrtí kvůli mrtvým a proč neuvolní peníze uložené na tento účel, pokud je to špatné modlit se za vykoupené?“
  84. Nebo: „A co je to za nový pohled na zbožnost Boha a papeže, že za peníze umožní bezbožným a svým nepřátelům vykoupit z očistce zbožné duše a přátele Boží, a neosvobodí radši tyto zbožné a milované na základě čisté lásky?“
  85. Nebo: „Proč jsou již dávno anulované, dávno mrtvé a nepoužívané předpisy o kajícnosti nyní uspokojovány odpustky jako by nadále byly živé a v platnosti?“
  86. Nebo: „Proč papež, který je dnes bohatší než nejbohatší z rodiny Crassů, nefinancuje výstavbu baziliky sv. Petra sám místo toho, aby používal peníze nejchudších věřících?“
  87. Nebo: „Co papež uděluje těm, kteří mají díky své dokonalé lítosti právo na úplné odpuštění a požehnání?“
  88. Nebo: „O kolik větší požehnání by přišlo do církve, kdyby papež dělal stokrát denně to, co dělá jen jednou, a uděloval odpuštění všem věřícím?“
  89. „Vzhledem k tomu, že papež svými odpustky sleduje spásu věřících spíš než peníze, proč zrušil platnost již udělených odpustků a odpuštění, když měly stejný efekt?“
  90. Potlačit tyto velmi trefné otázky laiků silou místo vysvětlování znamená vystavit církev i papeže výsměchu jejich nepřátel a udělat křesťany nešťastnými.
  91. Kdyby byly odpustky hlásány v souladu s duchem a vůlí papeže, bylo by snadné všechny uvedené námitky snadno vyvrátit, nebo by vůbec neexistovaly.
  92. Pryč tedy se všemi těmi proroky, kteří lidu Krista říkají „mír, mír“ a přitom žádný mír není! (Jer 6,14)
  93. Ať jsou požehnáni všichni ti proroci, kteří lidu Krista řikají „kříž, kříž“ a přitom žádný kříž není!
  94. Křesťané mají být povzbuzováni, aby následovali Krista, svoji hlavu, skrze tresty, smrt a peklo.
  95. A tak vcházeli do nebe prostřednictvím mnoha trápení a nespoléhali na falešný mír.

Martin Luther a 5x SOLA

Sola Scriptura

Pouze Písmo

Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. 2. Timoteovi 3,16-17

Soli Deo Gloria

Pouze Bohu sláva

Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Římanům 11,36

Soli Christo

Pouze Kristus

V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. Skutky apoštolské 4,12

Sola Gratia

Pouhou milostí

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Efezským 2,8-9

Sola Fide

Pouhou vírou

Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. Římanům 3,28

Lutherova růže

Lutherova růže je odznakem augsburského vyznání (lutheránů).

Možná jste někde na kostelním okně zahlédli symbol bílé růže okolo červeného srdce, znak protestantské církve augsburského vyznání. Martin Luther sám vysvětluje svůj znak v dopisu příteli.

Z nehostinnosti hradu Koburg 8. července 1530

Vážený, laskavý, drahý pane a příteli!

Milost a pokoj v Kristu!

Protože se ptáte, zda se má pečeť vytiskla správně, rád bych vám odpověděl co nejpřátelštěji a povyprávěl vám o myšlenkách, které mi teď jdou hlavou a týkají se mé pečeti jakožto symbolu mé teologie. Nejprve to musí být kříž, černý, umístění do srdce, které by mělo mít svou přirozenou barvu (červenou), abych měl stále na paměti, že nás zachránila víra Krista ukřižovaného. Neboť kdo věří ze srdce, bude ospravedlněn. (Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,–⁠ Římanům 10,10) I když je to černý kříž, který umrtvouje a který nás měl zranit, přesto nechává srdci jeho přirozenou barvu a neničí přirozenost… to znamená, že kříž nezabíjí, ale udržuje člověka naživu. Spravedlivý bude žít z víry, z víry ve Spasitele. (Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ –⁠ Římanům 1,17)

Takové srdce by mělo být uprostřed bílé růže a symbolizovat, že že víra dává radost, útěchu a pokoj. Jedním slovem staví věřícího do bílé radoadostné růže, protože tato víra nedává mír a radost, jak ho dává tento svět (Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! –⁠ Jan 14,27). Proto má být růže bílá, ne červená, protože bílá je barva duší a všech andělů (…a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou –⁠ Jan 20,12).

Tato růže je navíc upevněna na nebesky modrém poli a symbolizuje, že taková radost v Duchu a ve víře je počátkem budoucí nebeské radosti. Je již součástí víry a je pochopena díky naději, i když ještě není zjevná.

A kolem tohoto pole je zlatý prsten, který znamená, že taková blaženost v nebi je nekonečná a drahocennější než všechny radosti a zboží, stejně jako zlato je nejcennějším a nejušlechtilejším kovem.

Kéž Kristus, náš drahý Pána, je s tebou svým duchem až do přicházejícího času. Amen.“

[Luther’s Works – American Edition – Volume 49, pp. 356-359]

Den reformace: zapomenutý svátek

Začalo to tak, že jsem narazila na krásné stránky ke Dni vzniku samostatného československého státu. S dětmi jsme si vyráběli trikolóry, zpívali hymnu, lepili vlastnoručně kreslené vlajky na okna a vůbec si to užili. Den reformace (31.10) bezprostředně následuje, ale v našich končinách se maximálně připomene v kázání. Jan Hus zřejmě zastiňuje v našem českém vědomí datum, kdy Luther přibil svých 95 tezí na vrata wittenberského kostela.

Rozhlédla jsem se tedy po webu a prošla se svou zaprášenou knihovnou…

TROCHA TEORIE ČLOVĚKA NEZABIJE

V anglofonním světě nebo v němčině najdete publikací o reformaci nepřeberně, český rybníček nabízí spíš publikace pro dospělé. Živá a čtivá je řada o Lutherovi od nakladatelství Kalich. Vyšel zde životopis Martin Luther: Uvedení do života, díla a odkazu od Albrechta Beutela ve svěžím překladu Petra Galluse a Ondřeje Macka. Tito se také postarali o další cenné kousky: nestárnoucí Menší a Větší katechismus (2017) a Bůh je rozpálená pec plná lásky: malý slovník od almužny po život (2017). Vydavatelství SUSA pak vydalo Jak se modlit. Rada pro dobrého přítele. Modlitby. (2017). Nakladatelství Biblion vydalo také korespondenci Martin Luther: Dopisy blízkým (2017). O bouřce, Bibli a Martinu Lutherovi (2017) je asi jediná dětská knížka týkající se světové reformace u nás a počtou si v ní děti od pěti let. Zdroje pro podrobnější studium Lutherova díla najdete na stránkách Lutherovy společnosti.

KRESLETE, ZPÍVEJTE, TVOŘTE: Pár nápadů

  • Přitlučte někam 95 tezí.
  • Naučte se nebo zapějte píseň Hrad přepevný jest Pán Bůh náš, kterou složil Martin Luther podle Žalmu 46. V Evangelickém zpěvníku číslo 189, na webu najdete noty a text.
  • Naučte se nazpaměť pět pilířů protestantského vyznání: těch, které začínají slovem Sola.
  • Vytiskněte si a vybarvěte Lutherovu růži nebo si ji vystříhejte z papíru. Upečte dort s tímto motivem. Přečtěte si, jak na ni Luther přišel.
  • Zkuste psát ptačím brkem a inkoustem.
  • Přečtěte si něco o reformaci a vytvořte si plakát na nástěnku (inspirace v angličtině).
  • Nacvičte divadlo s výjevy z Lutherova života.
  • Vyrobte si vitrážové okno. V době reformace se věnovala péče detailům, motivy z Bible člověk vídával také na barevných ploškách proti světlu.
  • Ušijte si levandulové sáčky proti dýmějovému moru.
  • Své výtvory nafoťte a pošlete svému faráři/farářce.

FILMOVÉ PLÁTNO A REFORMACE

No a večer si můžete pustit jeden z filmů o Martinu Lutherovi. Na kontinentě patří mezi klasiku německé drama Luther (2003) britského režiséra Erika Tilla, kde hlavní roli ztvárnil Joseph Fiennes, hvězda filmu Nepřítel před branami. Novější zpracování A Return to Grace Luther´s Life and Legacy vzniklo v roce 2017 v USA a diváky jím provází Hugh Bonneville, známý třeba ze seriálu Downton Abbey nebo dětského filmu Paddington. Českou adaptaci ale nemá. Česká televize natočila v témže roce na počest 500. výročí dokument Martin Luther: Pouhou vírou. Tamtéž je k vidění i starší dokument Aleny Hynkové Martin Luther z cyklu Světci a svědci nebo jeden díl Historie.cs. Televize Seznam nabízí dokument Den, kdy Martin Luther zveřejnil svých 95 tezí. Český rozhlas v roce 2017 připravil pořad Půl tisíciletí od chvíle, kdy Martin Luther zveřejnil své teze. Ty nakonec rozdělily církev.

Potrénovat angličtinu můžete na animácích Martin Luther nebo A Fun, Animated History of the Reformation and the Man Who Started It All.

Když člověk intenzivněji hledá, narazí třeba i na PC adventuru nebo stolní hru, ale rozhodně ne v českém jazyce. Čeština ještě na hravou reformaci čeká.